Vytrvalec z Dolní Lhoty Juraj Riečičiar si zazávodil ve slavném maratonu v Řecku

Šestačtyřicetiletý Juraj Riečičiar pracuje jako vrchní komisař na krajském ředitelství policie České republiky ve Zlíně. Jeho velkým koníčkem je sport. Díky tomu se atlet z Dolní Lhoty v listopadu postavil na start jednoho z nejslavnějších maratonů na světě. V Řecku v Aténském autentickém maratonu zaběhl čas 3:51:34. Účast v 42,2 kilometrovém závodu dostal jako dárek od manželky Ivony. Ta mu na jihu Balkánského poloostrova dělala doprovod a support. Jeho start ve slavném závodu v Řecku může být návodem i pro další vytrvalce, kteří by chtěli zažít úžasnou atmosféru na trati mezi Marathónem a Aténami. Riečičiar s osobním maratonským rekordem 3:43:22, je mimo jiné také vodič na čas 1:45:00 ve Zlínském festivalovém půlmaratonu. 

Proč jste se rozhodl zaběhnout si tento slavný maraton?

Proto, že je to král králů. I takový přívlastek by mohl mít maratonský běh z Marathónu na olympijský stadion v Aténách. V dnešní době je dostupné zúčastnit se například maratonů v New Yorku, Londýně, Bostonu, nebo Berlíně, ale třeba i na Antarktidě, nebo v poušti na Sahaře. Ovšem legenda je jenom jedna. Ta, kde to všechno dávno začalo a to maraton z Marathónu do Atén. Na této trase atlet absolvuje autentickou cestu, stejnou, jako při legendárním běhu Feidippidés, ale i stejnou trať, jako několik atletů při prvních novodobých Olympijských hrách v roce 1896. Navíc posledních 170 metrů se běží na ikonickém stadionu v centru Atén, na Panathenaic Stadium. Autentický maraton jsem si vybral jako splnění běžeckého snu. Účast v něm jsem už v loňském roce dostal jako dárek od manželky Ivony. Závod v roce 2020 byl ale kvůli koronaviru zrušen. Zaplacené startovné mi proto přesunuli na letošní rok.  

Co jste dělal těsně před slavným závodem? 

V den závodu jsem v 5 hodin ráno i s ostatními běžci čekal na stanovišti autobusu, který nás odvezl z Atén do města Marathón na pobřeží Egejského moře. Řekové, jako organizátoři u nás v Česku nemají ale dobrou pověst. Proto jsem byl překvapen, jak byl přesun velmi dobře organizovaný. Na nic se nemuselo dlouho čekat. Nelíbilo se mi jenom, že do Marathónu jedeme skoro pořád z kopce. Trať jsem měl totiž předem nastudovanou, ale v reálu vypadala ještě těžší.

Jaké pocity jste prožíval před startem? 

Také na startu klapalo všechno skvěle. Všichni běžci měli spoustu místa na převlečení, rozklusání a mohli jsme se bez problémů občerstvit. Dokonce ani u početných toalet nebyly žádné fronty. Zavazadla jsme ale odevzdávali s předstihem, které už čtyřicet minut před startem závodu kamiony odvážely zpět do Atén. Dobrovolníci však v prostorách startu rozdávali termofólie, abychom měli co největší komfort. I značení cesty do jednotlivých koridorů bylo přehledné.

Jak jste ve slavném maratonu zvládl start? 

Start probíhal po vlnách vždy s odstupem několika minut. Takže odpadlo nepříjemné posouvání ke startovní čáře dávno po výstřelu. Letos se navíc kvůli epidemiologickým opatřením kladl důraz na dodržování rozestupů. Moje čtvrtá vlna vybíhala v 9:08 hodin, tedy osm minut po oficiálním startu.

Jak jste maraton rozběhl? 

Začátek byl docela příjemný. Dostal jsem se do dobrého tempa a s úsměvem jsem si závod užíval. Občerstvovací stanice byly po dvou a půl kilometrech, takže jsem na trati nestrádal. Také počasí bylo ideální. Bylo pod mrakem a teplota se pohybovala kolem 18 °C. 

Popište další vývoj závodu? 

Trať byla zajímavá, ale hodně náročná. Po úvodních rovinatých kilometrech začalo na 8. kilometru stoupání, které mělo podle propozic skončit až na 32. kilometru. V tomto úseku bylo jenom několik míst na odpočinek v podobě několika stovek metrů roviny, nebo dokonce klesání. Bylo poznat, že maraton se běží od moře do vnitrozemí. Nicméně s mezičasem 1:50:10 na metě půlmaratonu jsem byl spokojený. Ten odpovídal mým představám. Zároveň mě však už dost bolely nohy a to jsem věděl, že nejdelší stoupání je teprve v začátcích. 

Měl jste na trati nějakou krizi?

První mě chytla kolem pětadvacátého kilometru. Běh do kopce mám sice v oblibě, ale v Řecku už to bylo na mě dlouhé. Proto jsem se v tomto úseku snažil nějak zabavit. Pozoroval jsem modrou čáru označující ideální trasu a vnímal úžasnou atmosféru na trati. Rovněž mě motivovalo, že podél trati byli skvělí diváci. Pořád bylo slyšet slovo ,,bravó“. To mi dodávalo další síly. 

Na co jste se v průběhu závodu nejvíc těšil? 

Na metu 32. kilometru, kde skončilo nekonečné stoupání. Poté konečně následoval vytoužený seběh. Ovšem ani posledních 10 kilometrů nebylo zadarmo. Do cíle se totiž neběželo jenom z kopce. Běželo se spíš po rovině s občasným malých seběhem. Občas se také vybíhalo na most, nebo z podjezdu. 

Jak jste se cítil v závěru maratonu? 

Kolem 36. kilometru už jste toho měl opravdu dost. Připadalo mi, že závod vůbec neubíhá a že do cíle je ještě nekonečně daleko. Zároveň jsem si však připomínal, že jsem si tento slavný maraton chtěl hlavně užít. Jeho konec jsem měl mít za odměnu. Ubezpečoval jsem se, že pořád držím dobré tempo a soupeře kolem sebe předbíhám. Poslední kilometry jsem se snažil vychutnat a také vytěsnit z hlavy boj s únavou. Ale hlavně jsem se těšil na doběh na Panathénský stadion. Sice jsem ho viděl už před závodem, ale z úhlu pohledu doběhu do cíle byl daleko hezčí.

Podělte se s Vašimi pocity těsně před cílem? 

Před cílem jsem zpomalil a prohlížel si okolí. Mával jsem na diváky a poté proběhl cílovou bránu. Z cílového prostoru jsem nechtěl odejít. Maratonský běh je pro mě královskou disciplínou. Na konci každého dokončeného maratonu jsem trochu dojatý. Ovšem v kolébce maratonu byly všechny pocity ještě intenzivnější. Jenom kvůli doběhu na slavný stadion to stálo za to. Celá příprava i náročných 42 kilometrů na trati.

Po doběhu do cíle ale všechno ještě neskončilo? 

I poté pokračovala perfektní organizace. Po několika metrech jsem dostal na krk medaili, termofólii, občerstvení a pití.  Poblíž jsem měl připravené i osobní věci. Ty jsem si vyzvedl bez čekání. Jakmile mně dobrovolníci uviděli přicházet, tak mi podle čísla vydali pytel s mými osobními věcmi. 

Jaký jste v Aténském autentickém maratonu zaběhl čas?

V celkovém pořadí jsem skončil na 1854. místě. Z českých vytrvalců jsem byl v cíli osmý. Zaběhl jsem čas 3:51:34. Nerychlejším krajanem byl Jan Pernica ze Slavie Praha, který v absolutním pořadí vybojoval za čas 2:36:56 dvanáctou pozici. Honza Pernica si mě v roce 2019 vybral na natáčení filmu Zátopek a díky němu jsem si v tomto filmu několik sekund zahrál.

Kolik se slavného závodu zúčastnilo maratonců? 

Na start se postavilo 9000 běžců z 83 zemí. Do cíle doběhlo 8715 maratonců. Z toho 33 Čechů.  

Jak se Vám maraton v Řecku a dění kolem něho líbilo?

Rozhodně mu dávám velkou jedničku. Příjemně mě překvapila dokonalá organizace, parádní byla atmosféra. Lidé kolem trati si závod užívali a já, přestože to bylo hodně náročné, jsem si maraton užíval také.

Lubomír Hotař  

Fotogalerie - Vytrvalec z Dolní Lhoty Juraj Riečičiar si zazávodil ve slavném maratonu v Řecku