Bob Komín: O přípravách Mikulášského běhu ve Zlíně, o epidemiologických opatřeních, nebo o podpoře Nadačního fondu Krtek
Téměř dva měsíce se nemohly v Česku kvůli podzimní pandemii koronaviru pořádat žádné amatérské sportovní soutěže. Ovšem ani po vládním uvolňování některých opatření na začátku prosince není jednoduché uspořádat jakýkoliv závod. Jedni z mála, kteří to nevzdávají je sdružení Běhy Zlín. Zlínští sportovní nadšenci 5. prosince zorganizovali Mikulášský běh. O tom, co se kolem takového závodu dělo se rozpovídal jeden z jeho pořadatelů Bob Komín.
Už v létě. V červenci a srpnu jsme domlouvali výrobu keramických medailí a multifunkčních šátků. Šátky jsme zvolili jako vhodnou výbavu pro běžce při letošním prosincovém Mikulášském běhu. A to jsme netušili, jak moc bude šátek nakonec nutný.
Před měsícem jsme požádali o povolení pořádat závod na zlínském odboru dopravy. Potom jsme ale dlouho čekali na uvolnění vládních opatření. Naštěstí v neděli 29. listopadu se republika přesunula do režimu PES 3, který povoluje pořádat amatérské soutěže. Ovšem až ve čtvrtek 3. prosince nám definitivně ve speciálním režimu povolila závod uspořádat velmi vstřícná krajská hygienická stanice ve Zlíně. Zorganizovat letošní zlínský Mikulášský běh tak bylo velmi náročné a hektické.
Jedním z hlavních důvodů, proč jsme závod připravovali je smysl spolku Běhy Zlín přivést lidi k pohybu, aktivnímu životu a zdravému životnímu stylu. Navíc u Mikulášského běhu bylo letos už třetím rokem dalším smyslem pomoct Nadačnímu fondu Krtek při dětské onkologii v Brně. To nám v dnešní době přišlo ještě důležitější. Nechceme, aby se zapomínalo, že i děti trpí onkologickými nemocemi.
Celý závod se nesl v duchu opatření proti šíření nemoci Covid – 19. Všichni pořadatelé měli roušky, nebo Mikulášský šátek vyrobený v Holešově společností Pingu Sport. Při kontaktu s běžci měli jednorázové rukavice a všude byla desinfekce. Moderátor Jaroslav Šašek neustále upozorňoval na dodržování hygienických pravidel. Všichni běžci, kteří roušky odložili až těsně před vyběhnutím na trať, se ale chovali maximálně zodpovědně a ohleduplně a nastolená pravidla dodržovali. Za to jim chci poděkovat.
Poprvé v jeho třiatřicetileté historii se běžel intervalově. Běžci startovali v desetisekundových intervalech. Díky tomu se letošního zlínského Mikulášského běhu mohlo zúčastnit 241 atletů. Intervalové opatření totiž zajistilo skutečnost, že se běžci neshlukovali ani na startu. Závod pro ně byl tak maximálně bezpečný.
Jak probíhal start?
Několik minut před startem přinesli do areálu fotbalového hřiště v Loukách nadpozemské bytosti Mikuláš, čert a anděl zářící slunce. Mikuláš, čert a anděl se pak postarali o start jednotlivých běžců.
Letos se vydařilo. Na startu ve 12 hodin bylo polojasno a devět stupňů. Nepříjemný ale byl silný vítr.
Běžcům přinesl nová a zajímavá srovnání. Každý musel běžet sám za sebe a to hlavně hobíkům vyhovuje, protože se soustředí na svoje tempo a nestrhává je dav. Pro výkonnostní běžce a pro ty, kteří mají ambice na vítězství je to náročnější, protože musí pořád běžet naplno. Navíc dokud nejsou v cíli, tak netuší, jak na tom v průběžném pořadí jsou. Intervalový start ovšem byl zajímavý i v tom, že jsme běžce pořád viděli na druhém břehu řeky Dřevnice, kolem které vedla trať v celé délce 5 kilometrů. Byl to tedy závod jednotlivců.
Ani zakladatel Běhů Zlín Jiří Prokop nepamatuje, že by se někdy při nějakém závodu pořádaným naším sdružením nevyhlašovali vítězové. Kvůli doporučení o neshlukování lidí jsme od toho ovšem upustili. Běžci se o svém výsledku dozvěděli buď od moderátora Jaroslava Šaška, nebo později na stránkách Běhů Zlín.
Závod se vydařil. Sice se ho v porovnání s loňským rokem zúčastnilo méně běžců, důležité ale bylo, že se vůbec uskutečnil. Hodně nám také pomohla slavičínská firma Krajči plus Cyrilovy brambůrky. Také ona podpořila Nadační fond dětské onkologie v Brně Krtek. Díky ní, dalším sponzorům a běžcům se vybralo kolem 100 000 Kč.
Věřím, že 26. prosince Štěpánský běh v Přílukách a 31. prosince na zlínské Vršavě Silvestrovský běh.
Lubomír Hotař